O MNĚ

Jsem Eva. Máma tří dětí, autorka Amika a člověk, který si kdysi myslel, že výchovu zvládne s klidem, trpělivostí a Pinterestem ovoněnými pokojíčky. No… tak ne.

Realita je spíš čaj v botě, otázky jako „Proč Slunce nemá zadek?“ v 6:00 ráno a emoce na všech frontách – dětské i moje.

Mám za sebou šest semestrů psychologie a pedagogiky na vysoké, roky života v zahraničí, skvělou rodinu a jednu ségru, která mi posílá legrační selfíčka přesně ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuju. Fandí mi tak hlasitě, že ji slyším i přes tři kraje.

V roce 2009 jsem se – trochu náhodou a trochu nehodou s okem – seznámila se svým mužem. Zachránil mě jako rytíř se zrcátkem a od té doby jsme spolu. Má nejdivnější smysl pro humor jaký znám a je to jedna z věcí, kterou na něm nejvíc miluju. Naučil mě trpělivosti a pokoře a taky mě připravil na příchod našich tří velmi osobitých dětí. Každé z nich má své tempo, své potřeby a my se snažíme sladit tu jízdu tak, abychom na konci dne usínali všichni spokojení. A ráno to začíná nanovo.

Miluju les, moře, světlušky, hrudky v krupicové kaši a Foo Fighters. Miluju zpívání u ohně, rybíz rovnou ze stopky a všechny true crime záhady, které dnešní svět nabízí. Miluju jeden rybník, kde se cítím jako doma, a pokaždé si v restauraci objednávám bun bo nam bo, i když jsem odhodlaná ochutnat něco jiného.

Mám partu přátel ze střední, se kterými každý rok pořádáme vánoční večeři a rozdáváme si dárky. Mám kolem sebe lidi, kteří se nebojí být opravdoví.

Amiko vzniklo během jedné dlouhé noci z potřeby – dát dětem prostor, kde mohou cítit všechno, aniž by to někdo zlehčoval. A zároveň dát rodičům nástroj, který neřeší dítě, ale pomáhá jim porozumět.

Můj muž je můj největší podporovatel a naše děti ta nejupřímnější testovací skupina. Doslova.
První Amiko se stalo terčem vzteku, slz i mazlení dřív, než jsem ho stihla došít.

Nejsem dokonalá máma. Ale jsem máma, která chce naslouchat.
Chci, aby naše děti věděly, že mít spoustu pocitů je v pořádku.
Že doma je místo, kde se může mluvit o věcech, které nejsou příjemné – ale jsou součástí jich samých. A nás.
A Amiko je můj způsob, jak se o to snažím.

Děkuji…

…svému muži, že zvládal všechny moje noční „geniální nápady“, podporoval mě a dotlačil až sem.

…našim třem dětem, že jsou tou nejlepší (a nejupřímnější) testovací skupinou.

…Nany, která mi byla velkou podporou a inspirací.

…mamce a taťkovi, protože mě naučili že: “Vydrž to, jedou se ti to bude hodit.” fakt platí. A speciálně mamce, že je mi největší pomocnicí s naší trojhlavou smečkou.

…Evče a Jarunce, že mě vždycky vyslechly a konzultovaly co jsem potřebovala.

…Monice z mimospace.cz, bez které bych se nepohla z místa.

…Erice z šicí dílny, která proměnila moje křivé stehy v krásné Amiky.

…nejlepší ilustrátorce Ivance ivanalevkova.cz , která jim dala tvář a duši.

…Lenče lenkapechrova.cz a Terezce mujdiar.com a všem holkám z kurzů, které mě nasměrovaly a já to díky ním vážně dotáhla.

… Denče, že mi pomohla Amiko ochránit a dát mu krásné erko

…Terce, která mi pomáhá s webem a zvládá všechna moje zapomenutá hesla

…Andie andiegraphics.com, že to celé dává vizuální smysl

…a všem přátelům a rodině, kteří fandili, radili a někdy jen přinesli kafe ve chvíli, kdy to bylo nejvíc potřeba.

Bez vás by Amiko bylo pořád jen bodýčko.